NEAL CONAN, hostitel:

to je řeč o národu. Im Neal Conan ve Washingtonu.

před dvaceti lety vydal spisovatel Tim O ‚ Brien knihu příběhů o mladých mužích a válce, jeho válce, Vietnamu. Mimo jiné uvedl váhu oblečení každého vojáka, jídelen a otvíráků plechovek.

Z knihy: Každý třetí nebo čtvrtý člověk provádí směrovou protipěchotní minu, 3,5 liber s jeho popravčí zařízení. Všichni nesli fragmentační granáty, každý 14 uncí. Všichni nesli alespoň jeden barevný kouřový granát m – 18, 24 uncí., Někteří nesli CS nebo granáty se slzným plynem. Někteří nesli bílé fosforové granáty. Nesli vše, co mohli nést, a pak některé, včetně tiché úcty k hrozné síle věcí, které nesli.

a to je také název té knihy příběhů. „Věci, které Nesli“ je nyní základní škola a střední škola, kurzy angličtiny, oslavován jako jeden z nejdůležitějších knih o zkušenosti z války.

autor se k nám připojí za okamžik. Dnes chceme slyšet od veteránů. Co jste nosil? Co pořád nosíš? Řekni nám svůj příběh., Naše telefonní číslo je 800-989-8255. Napište nám, [email protected]. můžete se také připojit ke konverzaci na našich webových stránkách. To je na npr.org, klikněte na TALK of the NATION.

později v hodině, velký play-by-play muž Jon Miller, na umění hry hrou. Ale nejprve se k nám ve studiu 3a připojí romanopisec a vítěz Národní knihy Tim O ‚ Brien.

pan TIM O ‚Brien (Autor, “ věci, které nesli“): skvělé být tady, díky.

CONAN: a části této knihy byly zarámovány ze vzdálenosti 20 let. Je to dalších 20 let, co jste knihu napsal., Co pořád nosíš?

pan O ‚ Brien: no, nosím vzpomínky nebo duchy místa zvaného Vietnam, lidé Vietnamu, moji spolubojovníci. Co je důležitější, myslím, že nesu váhu odpovědnosti a pocit přetrvávající viny. Nosím radostné vzpomínky, přátele, které jsem udělal a rozhovory v zákopech, kde se, na okamžik nebo dva, válka by se zdát, že zmizí do kamarádství a přátelství.

války nekončí, když podepisujete mírové smlouvy nebo když uplynou roky. Ozvěnou se, dokud nebudu pryč a všechny vdovy a sirotci jsou pryč.,

CONAN: v některých ohledech píšete, jak zkušenost s blízkostí smrti tak často dělala věci velmi živé. Zůstávají ty nejživější vzpomínky na váš život?

pan O ‚ Brien: moc. Právě jsem skončil mluvit se skupinou středoškoláků tady v D. C., a konverzace nakonec dostal jen na tuto otázku. A tam je něco o tom, že uprostřed chaosu a hrůzy války, která dělá oceníte vše, co nemáte, a vy může ztratit navždy, který jde od úžasný, své rodiče, až na drobné, Big Mac a studenou Kolu., Když jste opravdu, opravdu žíznivý a pijete neloupanou vodu, mysl zamkne plechovku studeného koksu tak, jak by vaše mysl mohla, víte, zpět na střední škole zámek na hezké dívce.

CONAN: překvapuje vás, že po všech těch letech se vaše kniha vyučuje na středních školách po celé zemi?

pan O ‚ Brien: Ano. Napsal jsem knihu pro dospělé. Představoval jsem si publikum gramotných lidí na podchodech a chodit do práce a ve svých domovech číst knihu., Ale rozhodně si nepředstavovali, 14-rok-staré děti a 18-rok-olds, a to i v raných 20s čtení knihy a přinášet takový zápal, aby to, což pochází z jejich vlastní život, opravdu.

kniha byla pořízena se vztahuje na špatné dětství nebo rozbité domů,a to jsou věci, které nesou. A svým způsobem je to velmi lichotivé a jindy to může být depresivní.

nedávno ke mně přišlo dítě, i když linka pro podepisování knih a řekněte, vaše je jediná kniha, kterou jsem kdy dokončil., A samozřejmě, to bylo myšleno v lichotivé způsobem, a vzal jsem to tak, ale v zadní části mé mysli, myslel jsem, že, Bože, všechny radost, že to dítě popřel sám sebe.

CONAN: jo, ale má před sebou všechny ty skvělé knihy.

pan O ‚ Brien: to je věc. Otevírá dveře. Některé z těchto dětí je špatné slovo. Zní to trochu hanlivě. Tyto lidské bytosti, které jsou mladé, dveře byly uzavřeny pro ně prostřednictvím jejich vlastní dělá nebo že jejich rodiče nebo jejich školy. Kdo ví proč?, A pokud kniha může otevřít bránu nebo dveře a povzbudit někoho, aby našel potěšení ze čtení, pak je to skvělá věc, kterou jste ve svém životě dosáhli.

CONAN: tady je jeden z těch gramotných lidí, psaní e-mailem, Shannon(ph) v Lyndhurst, Ohio. Jsem profesor a váš román učím už šest let a neustále se do něj zamiluji pokaždé, když ho čtu. Co bych chtěl vědět, je: jaká je nejdůležitější zpráva, kterou byste chtěli, aby vaši čtenáři vzali z románu? P. S. moji studenti rádi nenávidí Azara. Říkám to proto, že jsi Azar.,

(Soundbite smíchu)

pan O ‚ Brien: dobře řečeno. Ach Bože, vzít jednu věc pryč, je to trochu jako mít kus látky, víte, rozluštit pramen a tkanina se rozpustí, když se podíváte na pramen.

cílem, já předpokládám, že spisovatel má, bez ohledu na to, co vaše téma, je zasáhnout lidské srdce a slzné kanálky a šíje, krku a jak se člověk cítí něco o postavy procházejí, a zažít morální paradoxy a bojuje lidského bytí.,

a svým způsobem, pro mě, i když na povrchu, samozřejmě, je to kniha o válce, je to, že jsem o tom nikdy nepřemýšlel, opravdu, tímto způsobem v mém srdci. I když jsem to psal, zdálo se být kniha o vyprávění příběhů a břemena, všichni jsme se hromadí přes naše životy, naše maminky a tatínky a dvorky, učitelé, které mám na mysli, můj otec zemřel, já nevím, před čtyřmi lety, a on je stejně pryč jako někdo, věděl jsem, že ve Vietnamu.

ale stejně jako duchové Vietnamu, vše, co potřebuji, je, víte, zavřít oči na chvíli a tam mi hází baseball., A je tu něco, co nese jeho obraz, symbol, znak nošení, který, alespoň podle mých zkušeností, je pro člověka docela důležitý, myslím.

CONAN: mluvíme o „věcech, které nosili“, a žádáme veterány, aby nám dnes zavolali, aby nám řekli o věcech, které nesli, a o věcech, které nadále nesou, 800-989-8255. Napište nám, [email protected], a začneme Jeffem (ph), Jeff nám volá z Des Moines.

JEFF (volající): Jo, Ahoj, Díky, že jsi mi zavolal.

CONAN: jistě.,

JEFF: právě jsem řekl vašemu screenerovi, že jsem válečný veterán v Iráku. Byl jsem tam v letech 2005, 2006 a nikdy jsem o tom nepřemýšlel, ale každý den s sebou nosím tři věci. Stále nosím své psí známky každý den. Už jsem v důchodu. A mám otvírák na konzervy P – 38…

CONAN: tyto věci fungují lépe než většina všeho.

pan O ‚ Brien: dělají.

JEFF: a když jsem byl v Iráku, můj řidič vyrobil náramky z 550 šňůry pro všechny v sekci, a to nosím každý den.

CONAN: co je to 550 kabel?,

Jeff: 550 cord je nylonová šňůra, že pokud jste někdy byli v pěchotě, má milion a jeden použití, pravděpodobně některé jsem se ještě nenaučil, ale skoro každá pěchota, ve které jsem kdy byl…

CONAN: ty, o kterých nevíte, jsou pravděpodobně ty v příručce.

JEFF: jo, pravděpodobně, pravděpodobně. Ale jsem nosit oblek a kravatu každý den, a hodně lidí tvrdí, že je to trochu nepříjemný vidět kus zelené nylonové pletené do náramku na mém zápěstí, ale já ho nosím každý den, tak jen si uvědomit, že čas, takže…

CONAN: a co si vezmeš, Jeffe?,

JEFF: víte, myslím, že je to protože jsem byl v armádě, tak dlouho, doufám, že nikdo nebere jako urážku, ale to je úplně jiný svět, než v civilním světě. A připomíná mi to všechny mé zkušenosti z minulosti a spoustu dobrých vzpomínek. Takže nevím. Teď je to zvyk, ale…

CONAN: no, Jeffe, díky moc za hovor, oceňuji to.

JEFF: vsadíte se, Děkuji. Vyhláška.

CONAN: Bye-bye. Pořád nemáš P-38, že ne, time?

pan O ‚ Brien: Kéž bych to udělal., Máš pravdu, ta věc fungovala a většina otvíráků, které používám v těchto dnech, víte, přestávka za tři minuty.

CONAN: jo, dělají. Terryho (ph) na lince, Terry s námi z Gainesville.

TERRY (volající): Ahoj.

CONAN: do toho, Terry.

TERRY: stále mám P-38.

CONAN: No, možná můžete udělat ty pro civilní trh.

TERRY: ve skutečnosti je můžete dostat ještě přes Ranger Joe ‚ s ve Fort Benning.

CONAN: dobře.

TERRY: ale také nosím šrapnel v noze, hořkost.,

CONAN: kde jsi sebral střepiny, Terry?

TERRY: mých posledních devět měsíců jsem strávil jako střelec a velitel jednotky západně od Chu Lai v 198. lehké pěchotě. A poslední tři měsíce se mi podařilo získat práci jako střelec na vyhlídkovou loď a dostal jsem přepravující námořní dělostřelecké pozorovatele z Da Nang.

Chtěl bych říci, že jedna z věcí, kterou stále nosím, je zázrak, že lidé hlasovali, aby nás tam udrželi. Vrátil jsem se a připojil se k vietnamským veteránům proti válce, a zjistil jsem, že nemůžete nikomu říct, čeho jste byli svědky., Aniž by měli nějaké zkušenosti, prostě to buď nechtěli slyšet, nebo se s tím nemohli spojit.

Ale lidé, že nás tam poslal, a držel nás tam, počítám Johnson a Nixon a Kissinger a zbytek z nich, oni věděli, že jsme tam nebyli nic dělat, ale mít geopolitický vliv na Rusy. Bohužel jsem neudělal výzkumný projekt o tom, proč jsme byli ve Vietnamu, až poté, co jsem se vrátil, a důvody nebyly to, co nám řekli.

CONAN: je to zajímavé…,

TERRY: nemám na vině nikoho jiného než sebe, ale cítil jsem se velmi pošetile, že jsem důvěřoval vládě svým životem.

CONAN: Terry, je zajímavé, co říkáte o příbězích. Hodně knihy Tima O ‚ Briena je o válečných příbězích a jak, pokud znějí věrohodně, téměř určitě ne.

pan O ‚ Brien: Jo, to je-myslím, ztotožňuji se prakticky se vším, o čem náš volající právě mluvil. I já jsem byl v 198. lehké pěchotní brigádě poblíž Chu Lai.

TERRY: dobře. Cesta na 198. místo.

pan O ‚ Brien: Ano., Naše AO byla oblast operací poblíž místa, kde došlo k masakru My Lai, provincie Quang Ngai. A moje vzpomínky jsou podobné vašim a myslím, že nosím s sebou to samé, co nosíte vy.

CONAN: Terry, díky moc za volání, ocenit. Je to 20 let, co „věci, které nesli“, zasáhly regály obchodu. Za chvíli budeme mluvit více s autorem Timem O ‚ Brienem. Také dnes chceme slyšet od veteránů. Co jste nosil? Co pořád nosíš? 800-989-8255. Napište nám, [email protected] jsem Neal Conan. Zůstaň s námi. Mluví se o národu z NPR News.,

(Soundbite of music)

CONAN: to je řeč o národě. Im Neal Conan ve Washingtonu.

od roku 1990 se prodalo více než dva miliony kopií „věcí, které nesli“. Četlo a předávalo ho nespočet veteránů z Vietnamu do současných válek v Iráku a Afghánistánu. Kniha Tima O ‚ Briena byla také vybrána pro film, ale zatím se nedostala na velkou obrazovku.

nyní u příležitosti 20. výročí je vydána nová edice vázané knihy. Chcete-li si přečíst výběr o kyselé nudě války, můžete přejít na naše webové stránky na adrese npr.org, klikněte na TALK of the NATION.,

Tim O ‚ Brien je s námi tady ve Studiu 3A. Chceme slyšet od veteránů dnes. Co jste nosil? Co pořád nosíš? 800-989-8255. Napište nám, [email protected]. můžete se také připojit ke konverzaci na našich webových stránkách. To je na npr.org, klikněte na TALK of the NATION.

a pojďme vedle Riche a Rich je s námi ze Sunmanu v Indianě.

RICH (volající): Ano, pane. Osobně nosím dvě věci. Mám P-38, a mám také to, co náčelníci posádky letectva nazývali církevní klíč, což byl váš normální, každodenní, kovový otvírák na konzervy.,

byl jsem vedoucí posádky na 141s a KC-135 během samém konci Války ve Vietnamu, umístěné s 619th Hmoty na Hickam Air Force Base, a během první Války v Zálivu sloužil jsem s 512th letadla generační letky z Letecké Základny v Doveru.

Ale věci, které nechci osobně nést, ale kdysi jsem nosit každý den, byly rakve vrací z Vietnamu, jaderné hlavice vrací z myslím, že mohu říci, že dnes, Subic Bay, protože jsme zvyklí chytat na Barbers Point Naval Air Station mimo Hickam Air Force Base., A noci, které jsem strávil v Doveru během první Války v Zálivu s 145,000 až 150.000 liber JP4 na C-5 a 30 až 40 000 liber ručních palných zbraní a raketové munice nebo motorů, a měli byste vidět blesk a pak najednou…

CONAN: Oh boy. Mimochodem, JP4 je tryskové palivo.

RICH: už nemůžete natankovat, víte?

CONAN: Oh boy. Je těžké tomu uvěřit, že, Richi? Právě jsem mluvil s Timem O ‚ Brienem, těsně předtím, než jsme začali v show, že to bylo 20 let po jeho turné, že napsal tuto knihu., Od té doby je to 20 let, ale je to téměř 20 let od první války v zálivu.

RICH: první válka v zálivu. Je skoro těžké tomu uvěřit. Jako dítě jsem tam šel. Jsem vstoupil do Air Force v roce 1973, mé senior rok na vysoké škole, a pak jsem se vrátil, vstoupil do Rezervy a byla v Rezerv pro asi 18 měsíců, dostal, věřím, že to bylo v září 1989 jít v aktivní službě během první Války v perském Zálivu.,

A já jsem byl ještě seržant, protože jsem byl pryč tak dlouho, a já jsem byl starý muž, a je těžké uvěřit, že věci, které jsme vložili na bedra mladých lidí v armádě, protože jsem byl pryč dost dlouho na to, že bych pracoval pro Proctor & Hazard na chvíli, víte, a věci, které byly důležité, ale oni nebyli jako to bylo, když víš, jdi ven a sedíš na toho ptáka, a tam je blesk a věci kolem vás.,

ty, tehdy jsi o tom nepřemýšlel, ale tehdy mi bylo 17, 18, 19, 20. Teď se dostaneš do 35 a řekneš, chlape, víš, že bych mohl být pryč za zlomek vteřiny. Ztratili jsme ptáka v Doveru, zasáhli jsme ho bleskem a to utrhlo křídlo mezi motorem číslo 2 a číslem 3, víš?

CONAN: Wow. To je připomínkou toho, že je konzistentní ve své knize, ne jen to, co jste pak za starého muže, při pohledu zpět, že jsi mnohem starší muže, teď ale neuvěřitelnou mládí, no, vy a ostatní v Alpha Společnosti.

Mr., O ‚ Brien: Jo, v té době to vypadalo, že jsem mezi lidmi, kteří byli docela zralí. Když se na to ohlédnu, bylo to 19, 20, 21 let. Lidé, kteří mi tehdy připadali staří, se ukázali jako 27 nebo 28.

myslím, že je to důležitá připomínka pro nás pro všechny, že ti, kteří náš zabíjení a naše umírání, nejsou to děti přesně tak, ale nejsou to rozhodně nejsou dospělí, kteří se vzdělávali o život a co život může přinést nám. A to je ponaučení, které asi stojí za to.,

CONAN: e-mail od Charlese v Portlandu v Oregonu: nebyl jsem dost starý na to, abych sloužil během Války ve Vietnamu. Můj nevlastní bratr byl. Udělal jsem nůž pochva na něj z kůže, který držel jeho pevnou čepelí nože, a to měli další prostor pro párem jehly-nos kleště, které našel užitečné pro různé účely. Dovedu si představit, jak by to mohlo být užitečné.

uvidíme, jestli můžeme jít vedle toho je Daniel, Daniel s námi z Greenville v Tennessee.

DANIEL (volající): Ano, pane. Byl jsem v prvním praporu, druhý námořní pěchota v Somálsku., V době, kdy jsem byl 19 – letý kluk a zvedl jsem se tam a já jsem nesl od empatie pro utrpení jiných lidí. A teď pracuji v oblasti duševního zdraví a chci poděkovat panu O ‚ Brienovi, protože když jsem byl na vysoké škole, jeho kniha byla jednou z knih, které jsme studovali.

CONAN: to bylo po vašem turné v Somálsku, chápu.

DANIEL: Ano, Pane, a pro mě to bylo vlastně trochu očistné.

pan O ‚ Brien: jsem rád, že to slyším., Mluvil jsem s Nealem před začátkem show a řekl jsem, že knihy mohou někdy mít dopad na lidské životy, které přesahují to, co autor zamýšlí při psaní knihy. A můžete lidem pomoci způsobem, který byste nikdy neočekávali. Jsem rád, že to slyším. Možná ti to trochu pomohlo.

DANIEL: Děkuji moc, pane.,

CONAN: A Daniel, věci, které máte stále sebou – zajímalo by mě, každý den slyšíte o další loď byla přijata piráty u pobřeží Somálska, nebo o přestřelky propukl mezi vládou, která má tři bloky od centra města Mogadišu a válečníků. Co myslíš?

DANIEL: Vlastně, víte, v té době jsem byl příliš mladý, aby skutečně pochopit, ale myslím, že jsme jako národ a jako vojenská služba udělali velkou medvědí službu Somálského lidu., Nechali jsme je ve vakuu, že jsme tam byli, abychom to vakuum odstranili, ale nechali jsme ho téměř v horším stavu, než byl.

CONAN: Danieli, díky moc, oceňuji to.

DANIEL: Ano, pane.

CONAN: Bye-bye. Pojďme dál tohle je Chris (ph), Chris nám volá z Fort Myers na Floridě.

CHRIS (volající): Ano, Ahoj. Zdravím, Pane O ‚ Briene. Je mi potěšením s vámi dnes mluvit., Vlastně jsem byl poprvé představen na „Věci, které Jsou Prováděny“ v Dewitt Henry(ph) třídy v Emerson, a vždycky jsem si tři kopie své knihy: ten, který jsem držet úplně čistý, ten, který jsem použít pro poznámky jako učitel angličtiny, a ten, který jsem trochu použít pro poznámky jako spisovatel a žák.

A myslím, že jste pro mě důležití, co bylo teď-publikoval autor sám, i kdyby jen proto, že jsem nosit můj Red Sox klobouk s všechny své obaly na knihy, protože Pan O ‚ Brien to dělá, tak já to zvládnu taky.

(Soundbite of laughter)

CONAN: stejně tě máme rádi, Chrisi.,

CHRIS: O všechny úžasné věci, které jsi mi dal, pravděpodobně nejvíce rozhodující pro můj rozvoj jako osobu, kterou dal arény pro mého otce a já jsem mluvit, a myslím, že jsem 35 let, a myslím si, že hodně z mé generace, Vietnam je ztracený téma pro nás, protože naši otcové nechci mluvit o tom, co se s nimi stalo. Vzpomínky jsou příliš blízko a příliš strašné.,

a prostřednictvím „věcí, které nosili“, jsme s tátou skutečně mohli vést rozhovory o svém čase ve Vietnamu, což nakonec vedlo ke mně a právě teď je velmi nemocný, ale vedlo to k tomu, že jsme o sobě mohli mluvit. A tak se to opravdu stalo místem, kam jsme s ním mohli jít, když jsme nemohli o ničem mluvit. Budeme mluvit o své práci a používat to jako prostředek, aby o válce a co zažil, ale také, kým byl jako člověk.

pan O ‚ Brien: to je skvělá věc slyšet., Víš, odměny, že spisovatel může zahrnovat, víš, ocenění a peníze a takové věci, ale příběh jako je ten váš je ten, který je pro mě pamatovat, že 24 let a vydat se na kariéru být spisovatel.

slyším z nesourodých zdrojů příběhy něco jako vy. Měl jsem dopis od mladé ženy, 26leté ženy v Minneapolis, příběh podobný vašemu. Můj táta byl tichý a v rodině byly potíže, a moje máma se mi snažila vysvětlit, proč se nikdy nemohla zamilovat do mého otce, který byl ve Vietnamu, alespoň ne úplně zamilovaný.,

a v anglické třídě AP se setkala s knihou, dala ji svému otci. Začal mluvit. Matka začala mluvit. Šli do poradny a jsou pořád spolu. Nejsou dokonalé, ale jsou šťastné. A co jako že se mi chce brečet, protože to je posun proti mým záměrem při psaní této knihy, ne léčit, že rodiny, zejména ale mají knihu transcend bomby a kulky a v nějakým způsobem nebo jiný červ svou cestu do lidské duše, nebo srdce. Takže díky.

CHRIS: no, děkuji moc.,

CONAN: Chris, díky moc za telefonní hovor, ocenit.

CHRIS: Děkuji.

CONAN: Bye-bye. Uvidíme, jestli můžeme jít vedle toho je Brian, Brian nám volá z Birminghamu, Alabama.

BRIAN (volající): Ahoj, jak se vám dnes odpoledne daří?

CONAN: není to tak špatné.

BRIAN: Ahoj. Já jen chci, aby děkuji za vaši knihu, protože, jo, prošla jsem pár bojových situacích, a nevěděl jsem, že jsem byl jeden z těch dětí, které se vrací a děti, který se vrátil z Vietnamu., Byl jsem jedním z těch dětí, a nevěděl jsem, jak to vymluvit. Nevěděl jsem, jak získat pomoc (nesrozumitelné) byl jsem ve svém světě úplně sám, v tomto skoro pekelném světě, víte, můj mozek.

a četl jsem vaši knihu. Četl jsem“ kuřecí polévku pro duši veterána“, takové maličkosti. Jo, já šel s otevřenou myslí, ale jo, jsem typ postavy,, dobře, to je jen další hromada odpadků jen hodit do zásobníku, víš, a self-help knihy. Ale ve skutečnosti – otevřelo mi to oči, abych si uvědomil, že tam jsou jiní kluci, jako jsem já., A to mě zajímalo, No, víš, (nesrozumitelné) poradenství, víš? Přihlásil jsem se na lékařské dávky VA, takové věci. A opravdu mi to pomohlo.

a opravdu vám chci poděkovat, protože je to legrační, protože moje žena, víte, je o pár let mladší než já, ale, víte, jsem ze severovýchodu, je z Alabamy, ale nikdy neměla nic společného s armádou.

Mr. O ‚ Brien: Mm-hmm.

BRIAN: a má otce, který byl na počátku 80. let, víte, žádný boj nebo tak něco, takže opravdu nevěděla, jak se mě zeptat., A díky vaší knize a dalším knihám, jako je ta, a poradenství, jsem jí vlastně mohl vysvětlit věci, kterými jsem prošel, a být schopen o tom mluvit, místo toho, abych to jen držel a nechal to být jako malá bomba.

CONAN: Jo. Briane, ti z nás tady na rádiové straně, děkuji za rozumné použití slova odpadky.

(Soundbite of laughter)

BRIAN: Oh, ano, žádný problém. Mám nějakou rodinu, která pracovala pro NPR v oblasti Bostonu, takže to chápu.,

(Soundbite of laughter)

CONAN: Trained.

BRIAN: (nesrozumitelný)

CONAN: díky moc, Briane.

BRIAN: a mám také P – 38 také.

CONAN: opravdu?

BRIAN: a já ho dnes vlastně používám jako šroubovák.

(Soundbite of laughter)

BRIAN: ale chtěl jsem jen říct (nesrozumitelný) jeden. Ještě jednou díky, lidi.

CONAN: Bye-bye. Zde je e-mail, který máme, a to od Matta v Palmyře ve Virginii. Time, četl jsem tvé knihy v opačném pořadí. Právě jsem dokončil vaši vzpomínku, “ když zemřu v bojové zóně.“.,“Věc, kterou nosím – je tchán, který byl kapitánem a připomíná mi tvrdě hranatý, Anti-hippie, tvrdě pijící kapitán, který vás vzal tu noc, abyste nastavili miny. O zkušenosti vůbec nemluví. Jak mám přistupovat k tématu nebo bych měl nechat jeho vzpomínky na sebe?

pan O ‚ Brien: pravděpodobně trochu obojí. Myslím, že nakonec existují všechny druhy důvodů pro ticho. Může jít kdekoli od traumatu po jednoduchou zdvořilost.

válka je stranickým hovínkem tématu. Nepůjdeš na koktejlový večírek a řekneš: hej, chceš slyšet o Nam nebo Iráku., Ze zdvořilosti člověk někdy mlčí, alespoň v mém vlastním případě, protože nemám tušení, kde začít, kde skončit, o čem se rozhodnout mluvit. Je to ohromující, a proto jdete zticha z jakési nervózní-skličující úkol před tím, kde začnete a kde skončíte.

takže podpora prostřednictvím knih nebo filmů je výchozím místem. A pokud chce člověk mluvit, bude tato osoba mluvit. Rozhodně si nemyslím, že vynucená konverzace někomu pomůže. Ale otevřít dveře k rozhovoru prostřednictvím umění, není to hrozný nápad.,

CONAN: mluvíme s Timem O ‚ Brienem. Jeho kniha „věci, které nosili“ vyšla před 20 lety. Myslím, že to bylo před 20 lety včera.

pan O ‚ Brien: Ano, Bylo.

CONAN: posloucháte mluvit o národu z NPR News.

je zajímavé, že mluvíte o umění. Sledujete filmy o válce? Díváte se?

CONAN: Jo.

pan O ‚ Brien: Člověče, myslel jsem, že to bylo-ne ve válce, ale klepání na dveře. A opravdu mě to dojalo. A já myslel, že to bylo krásně jednal a měl mě v slzách. Jiní mě nudili.,

(Soundbite of laughter)

CONAN: viděli jste “ The Hurt Locker?“

pan O ‚ Brien: ještě jsem to neviděl. Č. Je to dobré?

CONAN: Jo. Je to dobré. Je to zajímavé. Zajímalo by mě také, televizní seriál, “ Pacifik.“Díval ses na to?

pan O ‚ Brien: ne. Byl jsem na cestě. Takže si myslím , že to prostě nevyšlo?

CONAN: Jo, právě to začalo před pár týdny.

pan O ‚ Brien: ne, neviděl jsem to.

CONAN: je to zajímavé., Měl byste to dát-je to v jistém smyslu náročné-právě jsem studoval tu konkrétní bitvu v Guadalcanalu. A já jsem tam byl, a pomáhá to tam být a vidět tyto památky.

pan O ‚ Brien: vsadím se.

CONAN: ale na druhou stranu tak přesně přenáší absolutní pocit zmatku a chaosu. Divím se, že tak riskovali s nedostatkem koherentního vyprávění.

pan O ‚ Brien: to je dobré. Jsem rád, že to tak dělají., Myslím, že to je moje vzpomínka na válku, je chaos a který-kde jsem a proč jsem tady a kde jsou? Naprostý ztracený pocit, skoro jako být uvězněn ve špatném snu.

CONAN: uvidíme, jestli můžeme získat dalšího volajícího v této konverzaci. Pojďme k Edovi. Ed je s námi z Traverse City v Michiganu.

ED (volající): Dobré odpoledne, pánové. Promiňte, nečetl jsem vaši knihu. Budu-bude to první věc na mém programu.

CONAN: osm milionů a jeden.

ED: no, sloužil jsem před mnoha lety v mnoha různých způsobech., Ale věc, kterou bych chtěl nejvíce podělit o válce, dnes je, jak sterilizovat je v televizi a jak se lidé mohou vidět to a jděte, páni, to vypadá špatně a pak zase dál a pak zase na jiný kanál, a není opravdu vypadat v očích jiných voják, který bojuje a umírají jen pro to, čemu věří, stejně. A to jsem – bohužel měl…

CONAN: a kde to bylo, Ede?

ED: v Panamě, v ’89, jen proto., A také jsem byl aktivován na podporu Somálska, což bylo další zajímavé (nesrozumitelné) je to zajímavá dohoda sledovat 10leté dítě držící AK-47, které bylo zatraceně blízko tak vysoké jako on. Bylo to prostě neskutečné. Ale vrátit se k Panamě, vzít někomu život, podívat se do očí zblízka a osobně, vědět, že je to jen někdo jiný, že by mohli mít děti, mohli by to být něčí bratr, něčí syn, otec. O tom je válka. A myslím, že Tom Hanks a Steven Spielberg jsou géniové a myslím, že zachytili, o čem to vlastně je., O druhé Světové Válce nic nevím, ale já-já nevím, dávám ji veteránům z druhé světové války, kterým jsem byl dokonce schopen sloužit.

CONAN: Ed, doufám, že řeknete tomu dítěti, které slyšíme v pozadí, řeknete tomu dítěti své příběhy.

ED: to je můj nejmladší. A on mě drží v chodu. Ale snažím se to neříkat, protože jsem to ještě neřekl-protože když jsem se dostal z Panamy, PSTD (ph) neexistoval., Můj způsob, jak se vypořádat s, že prodává každou zbraň jsem vlastnil v mém domě, protože jsem unavený probuzení v noci a střelba kiks opice a hady a pavouky a PDF, Panamské Defense Force lidi…

CONAN: Mm-hmm.

ED: mám díry ve stěnách. Tak jsem se s tím vypořádal.

CONAN: Ed, děkuji moc za volání. Cením si toho. A Tim O ‚ Brien, děkuji moc za sdílení svého času dnes.

pan O ‚ Brien: velké potěšení. Díky za pozvání.

CONAN: dvacet let po “ věcech, které nesli.,“

Copyright © 2010 NPR. Všechna práva vyhrazena. Navštivte naše webové stránky Podmínky používání a oprávnění stránky na adrese www.npr.org pro další informace.

přepisy NPR jsou vytvářeny ve zkráceném termínu společností Verb8tm, Inc., NPR dodavatel, a produkoval pomocí proprietárního procesu transkripce vyvinutého s NPR. Tento text nemusí být ve své konečné podobě a může být v budoucnu aktualizován nebo revidován. Přesnost a dostupnost se mohou lišit. Autoritativní záznam programování NPR je zvukový záznam.