počet onemocnění jsou způsobena vadnou funkci kardiostimulátorů a popsán jako „sick sinus syndrom“. Léčba syndromu sick sinus s elektrickými implantáty kardiostimulátoru v nemocném srdci zahrnuje rizika. Tyto problémy lze překonat pomocí „biologického kardiostimulátoru“ odvozeného z různých dospělých srdečních buněk nebo pluripotentních kmenových buněk., Generování buněk kardiostimulátoru vyžaduje pochopení stimulační automaticity. Dva charakteristické jevy „membránové hodiny“ a „Ca2 +-hodiny“ jsou zodpovědné za modulaci aktivity kardiostimulátoru. Procesy v „membrána-clock“ generování spontánní kardiostimulátor střelby jsou založeny na napětí citlivé na membránový iontový kanál aktivita začíná pomalé diastolické depolarizace a plnění akčního potenciálu. Vliv intracelulárního Ca2 + modulujícího aktivitu kardiostimulátoru je charakterizován „Ca2 +-hodinami“., Generace kardiostimulátor buňky začal s přeprogramování dospělých srdeční buňky tím, že cílená indukce jeden kardiostimulátor funkce jako HCN1–4 zvýšená exprese a uzavřené v aktivaci jednotlivých kardiostimulátor specifické transkripční faktory. Přeprogramování dospělých srdečních buněk transkripčním faktorem Tbx18 vytvořilo srdeční buňky s charakteristickými rysy buněk kardiostimulátoru. Další klíčový transkripční faktor je Tbx3 konkrétně vyjádřena v srdeční převodního systému včetně sinoatriální uzel a dostačující pro indukci srdeční kardiostimulátor gen program., Pro úspěšnou buněčnou terapeutickou praxi by generované buňky měly mít všechny regulační mechanismy buněk kardiostimulátoru. Jinak, generované kardiostimulátor buňky slouží pouze jako vyšetřující model pro základní výzkum nebo testování na drogy model pro nová antiarytmika. Tento článek je součástí Speciálního Vydání s názvem: Cardiomyocyte Biologie: Integrace Vývojových a Environmentálních Podnětů v Centru upravil Marcus Schaub a Hughes Abriel.